Muškaři nebo „muškaři“ aneb luční koník vs. rudořitka i jiné související peripetie rybář

Článek p. Jehličky o muškaření v dubnovém vydání časopisu Rybářství mne konečně nakopl napsat tuto malou úvahu. Některé jeho myšlenky totiž i u mne vyvolávají spoustu otazníků nebo pochybností už řadu let a to v různých souvislostech. Předně sděluji, že nejsem muškař-specialista. Považuji se za všestranného rybáře, který sice něco preferuje, ale jinak způsoby lovu nebo cílovou rybu střídám nejen během roku, ale i meziročně. Navíc moje lovy někdy připomínají spíše ichtyologický průzkum…

K muškaření jsem se poprvé dostal před léty, když se i na naší malé říčce zkusil vysadit na podzim pstruh duhový, aby naši pstruhaři nemuseli na konci srpna končit s rybolovem. Zároveň jsme tehdy totiž byli navíc tzv. samostatně hospodařící místní organizací ČRS a byl tudíž problém, vlastně nemožnost jít muškařit jinam na nějakou větší řeku. Těžko říci, zda to byl tehdy dobrý nápad s tím duhákem. Ale dříve nikdo o tom nepochyboval, rybářům to i vyhovovalo a rozhodně to není hlavní příčina dnešního stavu potočáka i na našich ryb. revírech. Přidaly se totiž další a podstatnější faktory a celé se to tím duhákem možná jen malinko urychlilo. Nic víc, nic míň. My totiž máme možnost srovnání, máme 2 srovnatelné pstruhové revíry a duháka jsme dávali jen do jednoho z nich. A (nejen) dnešní stav? Ten rybářský revír bez duháka je na tom hůře nejen teď, ale i historicky než ten druhý, protože v regulovaném (a dříve silně průmyslově i komunálně znečišťovaném) toku živoří nejen původní potočák, ale i nepůvodní duhák vč. vydry a spol. Od nepaměti s ohledem na specifika našich obou pstruhových ryb. revírů lze zde lovit tzv. na umělou mušku bez omezení, což reálně např. znamená, že není nutnost použít muškařskou šňůru, je povolené i jiné nosné zařízení atp.

A tímto se dostáváme k oné muškařině. Současné dělení resp. vymezení způsobů lovu ryb na udici existuje pokud se nepletu od roku 2004, kdy byl přijat nový rybářský zákon a vyhláška. Předtím se tuším v podstatě (formálně) nerozlišovalo mezi muškařením a lovem na umělou mušku. Uplynula ale řada let a spousta věcí se dosti změnila. Od preferencí rybářů přes množství některých druhů ryb v ryb. revírech až po nové, lepší technické prostředky k lovu ryb. Vyvstává tak otázka, zda vývoj leckde nepředbíhá nebo už dávno nepředběhl „ty naše psaná pravidla“ nebo legislativu obecně. Jako třeba například to podivné rozlišování mezi muškařením a lovem na umělou mušku. V době vzniku nového rybářského zákona/vyhlášky to snad mělo ještě nějaký smysl ale dnes? Už samotné slovní označení obou způsobů lovu není příliš šťastné. Navíc kolik procent rybářů dnes loví např. na skutečné luční koníky atp? Podle mne skoro nikdo. Vlastní rozlišování obou způsobů lovu se plete nejen letitým rybářů, natož novým bez ohledu na věk. A laik nerybář to už vůbec není sto pochopit. Proto možná už nastal čas podívat se na tyto způsoby lovu definované v příloze č. 7 k vyhlášce k ryb. zákonu a upravit/modernizovat je. Hlavně ale ať nikdo neříká, že to nejde, stačí jen chtít a prosadit to! Teď je ale otázkou, zda se držet stávající obecnější roviny definic těchto způsobů lovu, nebo se pokusit o nějaké konkrétnější a lepší vymezení než dosud. V obou případech ale stejně vždy zůstane určitý manévrovací prostor pro všechny uživatele ryb. revírů si sjednat své BPVRP, příp. výjimky od ryb. orgánu. Přijde mi totiž někdy rozumnější, smysluplnější nebo lépe kontrolovatelné raději omezovat velikost nástrahy, háčky, míry/limity ponechaných ryb, brodění, počet docházek/místenky atp. než zarputile hledat malicherné rozdíly mezi lehkou plavanou, muškařením a (ultra) lehkou přívlačí, a řešit takové věci jako aktivnost vedení nástrah, zátěž mimo nástrahu, nezvyšování dráždivosti nástrah atp. A to ještě raději nezmiňuji ostatní aspekty lovu ryb. Proč např. preferujeme (franc.) nymfaře před lovem na bublinu? Který muškař dnes „suší“, není nás zrovna moc. Proč je problém streamrovat (nebo obecně lovit) s jednoháčkovou nástrahou třeba i bez protihrotu bez muš. šňůry nebo dokonce i s ní na podzim na P ryb. revíru? Hlavně, že brodíme mezi lipany v květnu a potočáky v říjnu. Nehledejme v tom někdy moc logiku…

Nakonec se ještě zastavím u samotné definice slova lov. Ten definuje ryb. zákon jako činnost směřující k ulovení ryby nebo vodního organizmu v rybníkářství anebo ulovení a přisvojení si ryby nebo vodního organizmu při výkonu rybářského práva za podmínek stanovených tímto zákonem. Přitom stejný zákon o kus dále v § 13 zároveň v ryb. revírech zakazuje mj. lov vybraných druhů ryb po dobu jejich hájení z důvodu ochrany jejich rozmnožování nebo vybraných druhů ryb, které nedosáhly nejmenší lovné míry, z důvodu ochrany těchto druhů ryb. Vnímáte také trochu tu podivnost? To si jako nemůžu ponechat legálně ulovenou rybu v rybníku vedeném v režimu rybníkářství? Nebo můžu (necíleně nebo i cíleně) lovit „nemírové“ resp. hájené ryby nebo ne? Jakkoli chápu problém něco super ideálně definovat, v tomto smyslu by zákon mohl být napsán lépe, protože zde se hraje o úplné základy/principy rybolovu nejen v ryb. revírech! Nebyla by potom méně konfliktní formulace lovu např. jako činnost směřující k ulovení a přisvojení ryby nebo vodního organizmu v rybářství za podmínek dále stanovených tímto zákonem? A dále raději v § 13 odst. 3 ryb. zákona rozlišit (úplný) zákaz lovu (jako nějaké činnosti) od možnosti (aktu) vlastního přisvojování si ryb...

Závěrem bych si přál, aby se našla vůle k nutným nebo vhodným změnám příslušné legislativy (ryb. zákona a vyhlášky), protože skrze samotné BPVRP nejde všechno ukočírovat, resp. to není ani třeba vhodné. Oč rozumnější by bylo třeba naopak domluvit se s „ochranáři“ na např. celorepublikové nejmenší lovné míře pstruha potočního např. 30 cm ( i více?) výměnou za regulaci nebo normované stavy rybožravých predátorů. Spokojení bychom potom možná byli všichni…

Ing. Martin Kupka, jednatel ČRS MO Bílovec (publikováno i v časopisu Rybářství)