Z naší historie

Historie a současnost ČRS MO Bílovec

Začátky působení rybářského spolku v Bílovci se datují rokem 1945 po osvobození, kdy skupinka nadšenců zakládá "Spolek rybářů se sídlem v Bílovci". Členové měli tehdy k dispozici pouze pstruhové povodí Seziny a Bílovky, které však v minulosti skýtalo velkou hojnost ryb i ostatních vodních živočichů. Tento spolek působil do roku 1953, kdy ukončil činnost. Všichni členové byli převedeni a stali se místní skupinou Bílovec ve vzniklém Československém rybářském svazu Studénka.V roce 1965 byly dokončeny pro místní rybáře dvě významná vodní díla v Bílovci a Bravanticích dnes známé pod názvy revírů Setina 1 A a Bravantice 1 A, což mělo vliv na vznik samostatné místní organizace Československého rybářského svazu Bílovec v roce 1969 s vlastními mimopstruhovými a pstruhovými revíry. Mezitím však v říjnu roku 1968 vešel v platnost zákon o federaci, který rozdělil do té doby společný svaz na český a slovenský. V roce 1974 čekala rybáře a jejich funkcionáře další změna v podobě vzniku nového kolektivního hospodaření a společné užívání revírů v celém severomoravském kraji pod hlavičkou Krajského výboru ČRS v Ostravě, který také vydával plošné MP a P povolenky . V roce 1990 po Sametové revoluci žádal výbor s mandátem členské schůze u příležitosti hospodářských prověrek zpět o samostatnost hospodaření a od roku 1991 se stala ČRS MO Bílovec jako první a jediná od roku 1974 organizací s vlastní MP a P povolenkou. Tento stav hospodaření trval až do roku 2001, kdy se hlasováním na výroční členské schůzi většinovým podílem hlasů rozhodlo o opětovném vrácení do společného hospodaření s možností výkonu rybářského práva na území a revírech celého Českého rybářského svazu. V současné době je nadále uživatelem bíloveckých revírů Český rybářský svaz, územní svaz pro Severní Moravu a Slezsko, naše MO je pověřena hospodařením.

zdroj Fr. Humplík, G. Manthee

Vzpomínky Zdeňka Tymla (2002)

V roce 1955 jsme s kolegy z práce (rybáři) zjistili, že na Novém Světě je u bývalých Vavrečků malá vodní nádrž s přetrženou hrází. Po dohodě s majitelem jsme tuto brigádnicky opravili a několik let užívali k rybolovu.

V roce 1960, byl za Chruščova politický šlágr v zemědělství pěstování kukuřice, zakládání kompostu a obnova rybníků. Závod Koh-i-nor měl nad JZD Stará Ves patronát, proto ředitel závodu ing. Gryga objednal na náklady závodu vybagrování tří zcela zanesených rybníčků ve Staré Vsi směrem na Bravinné. Získaný materiál byl rozvezen pro rekultivaci na pozemky JZD. Z druhého rybníčku byla zemina navrstvena na vál, kde se dosud nachází a zarůstá olšemi. Po vybagrování plochy rybníčků byly upravené hráze, a tím práce skončily. V té době jsem nastoupil do nové funkce ved. TOV v závodě. Po zjištění stavu jsem inicioval několik kamarádů z podniku Fr. Pavlíka, V. Michálka, Josefa Richtára, Jana Nikla, Emila Šajera, J. Macháčka, Rozenzweiga a j., a rybníčky jsme dokončili. Organizace práce, stavební dozor, účtování nákladů odpracované brigády byly mnou zajišťovány. Položili jsme odtokové a napouštěcí potrubí, zhotovili požeráky, opravili přetržené hráze, zhotovili opěrnou zeď a slouží k rybolovu dodnes. Ke kolaudaci byli pozváno zástupci lidosprávy ONV a ved. odboru OVHS ing. Hanzelka. Tento nám nabídl, že okres uhradí veškeré náklady spojené s výstavbou rybníčků a tuto akci zahrne do plánu obnovy rybníků v okrese, což bylo takto provedeno a náklady Koh-i-nooru byly uhrazeny.

V roce 1965 jsem jako člen rady MNV podal návrh na zřízení víceúčelové nádrže v Bílovci a to pro rekreaci, koupání, rybolov a závlahu pozemků Státního statku. Rada návrh odsouhlasila a uložila mě realizaci tohoto úkolu. Spolu s předsedou MNV jsme navštívili místní středisko Okresních meliorací a s vedoucím ing. Gajdou jsme projednali náš návrh. Jako zástupci lidosprávy jsme se setkali s naším požadavkem s mimořádnou ochotou a přístupem tohoto pracovníka i k úhradě veškerých nákladů. Seznámil nás s nezbytnými náležitostmi, zajištění potřebných dokladů a potvrzení. Zpracováním projektu byl pověřen ing. Richter (bytem v Lubojatech), pracovník projekce Krajského zemědělského ústavu v Opavě. Spolu s ním jsme hledali vhodnou lokalitu. Lokalita na pozemcích nad hospodou v Údolí mladých nevyhověla z důvodu nebezpečí podmáčení objektů Stanovských a hospody. Navržená druhá alternativa s umístěním současným byla odsouhlasena i radou MNV, která návštěvou na místě si lokalitu prohlédla. Investiční limit na stavbu byl vládou stanoven na 500 tis. Kčs. Dodavatelem stavby byl Ingstav Ostrava, stavbyvedoucím p. Oulehla. Výstavba trvala pouze od června do prosince 1965. V době výstavby nebýval Jamník tak znečištěn po větších dešťových srážkách z důvodu, že lesy byly náležitě čisté a pozemky okolo potoku byly jen louky. Intenzivní zemědělská výroba si vyžádala převést louky na orná pole. Rovněž celá lokalita od jatek až po Jurečku nebyla zastavěna a i ulice 1. máje, tím nedocházelo k tak značnému znečištění a zanášení nádrže.

Rok 1965-zhotovení osmi dřevěných splávků na Bílovce. V závodě Koh-i-noor došlo k demolici objektů staré stolárny a sociálních objektů. Z této demolice bylo získáno 24 kusů dřevěných zachovalých trámů o rozměrech 32 x 40 x 800 cm. Z mé pracovní kompetence jsem tyto se souhlasem ředitele ing. Grygy věnoval ČRS MO Bílovec a ve spolupráci s jeho členy Františkem Fialou a Tondou Havlíkem, Michálkem byl proveden rozvoz na 8 míst kolem Bílovky od kluziště na Střelnici až po St. Ves. Zhotovení splávků bylo provedeno za odborného dozoru bratrů Fialů, převážně rybáři ze závodu KIN. Díky těmto kvalitním splávkům se zlepšilo pstruhové zarybnění tohoto úseku a rovněž průtočnost vody v době přísušků pro závod KIN. Několik těchto splávků si zachovalo svou funkčnost ještě po 37 letech.

V roce 1968 byly prováděny Povodím Odry opravy opěrných zdí kolem Bílovky. Po dohodě s vedoucími pracovníky této organizace mi bylo závazně přislíbeno zhotovení kamenobetonového vodního stupně s vývařištěm před administrativní budovou KIN. Zpracování dokumentace nám zajistily v požadovaném termínu Báňské projekty Ostrava ing. Smělík. Dle této dokumentace pak byl zhotoven vodní stupeň s vývařištěm a možností odběru užitkové vody pro závod. Realizace byla provedena s nákladem 65 tis. Kčs. Stavba slouží účelně dosud, včetně úkrytu pro pstruhy.

V roce 1968 uložil výbor ČRS MO Bílovec Františkovi Fialovi a Zdeňku Tymlovi vytipovat vhodnou lokalitu pro zřízení nádrže nebo rybníku pro sportovní rybolov. Vhodný námět nám navrhl Emil Šajer a to v prostoru ve Staré Vsi u silnice na Dvorek, kde se v současné době nádrž nachází. Návrh byl výborem odsouhlasen a zajištění realizace bylo uloženo mě. Jelikož se jednalo o pozemky ve Staré Vsi, navštívil jsem schůzi rady MNV ve složení předsedy Pumprly, Kudely, Mlynského, Bohdala a Krbcové. Všichni přítomní byli návrhem nadšení. Bylo mě sděleno, že bude-li přehrada ve Staré Vsi realizovaná, bude mě uděleno čestné občanství. Tento příslib odpovídal velikášství Pumprly. Na mou žádost byla dojednána návštěva spolu s p. Pumprlou u náměstka předsedy ONV p. Horáka. Další z účastníků jednání byl federální poslanec ing. Říman. Po prodiskutování našeho požadavku přislíbil náměstek Horák, že tuto akci zařadí v příštím roce t.j. 1969 do plánu výstavby vodohospodářských akcí jako investiční stavbu města Bílovce. Plánovaný objem prací byl limitován částkou 500 tis. Kč. Projekt byl objednán smlouvou o dílo u pracovníků Krajského národního výboru, odboru vodního hospodářství ing Klečky a ing. Kozlíkové rozené Klosové ze Slatiny. Realizace stavby byla objednána u podniku Vodostav, jehož vedoucím byl ing. Oulehla, který realizoval také nádrž v Údolí mladých. Z důvodu finančních problémů se výstavba nádrže protáhla na 2 léta. Nyní slouží již řadu let svému účelu.

Výstavba čtyř rybníčků v roce 1989 na katastrálním území V. Albrechtic. Z rozhodnutí výboru ČRS MO Bílovec, navštívili členové Bajnar, ing. Sirotek a Marek ředitele státního statku Bílovec ing. Františka Schaumana a požádali ho o převedení pozemků ve svahovitém terénu, který byl značně močálovitý a nevyužíván k zemědělské výrobě. Státní statek měl na uvedenou lokalitu zpracovanou studii na obnovu pěti rybníčků, a plánoval jejich obnovu. Jmenovaní zástupci výboru přesvědčili ředitele ing. Schaumana, aby nám pozemky bezúplatně převedl, že výstavbu rybníčků si organizace zajistí sama. Mám za to , že naši zástupci nedomysleli, jak náročná je to práce. Statek nám pozemky předal, ale jen lokality (kaluže) plošně omezené. Okolní pozemky vlastní řada dalších majitelů. Ve výboru jsem působil jako investiční referent, bylo mě uloženo zajistit veškeré nezbytné náležitosti k provedení výstavby rybníčků. Zajistil jsem asi 25 vyjádření různých organizací k našemu záměru, zajištění zpracování projektu, odsouhlašení projektu generálních projekcí, KV ČRS, ÚV ČRS, ONV OVHZS. Pak jsem osobně navštívil Ministerstvo zemědělství s žádostí o financování akce, jako odbahnění terénu a použití vytěženého materiálu pro rekultivaci zemědělských pozemků státního statku. Veškeré žádosti a vyjádření byly kladně vyřízeny a stavba byla povolena rozhodnutím ONV odborem VHZL dne 21.8.1989. Státní příspěvek na odbahnění a rekultivaci činil 250 tis. Kč,. Dodavatelem stavebních prací bylo Československé rybářství Jistebník a později firma Kovkus - Fukala, Petřvaldík. Zemní práce byly prováděny dle projektů, stavební deník byl důsledně veden, práce byly prováděny kvalitně a fakturace řádně účtována a po ukončení prací bylo provedeno řádné vyúčtování státní dotace. Kolaudace byla provedena a rozhodnutí vystavil ONV č.j. ŽP-1950/91-KO-235 dne 3.3.1992. V roce 1991 byl vydán zákon o ochraně vlastnických vztahů k půdě, tím došlo k zákazu prodeje a převodů státních pozemků. Pro tyto důvody nebylo možné provést pozemkové vypořádání zabraných částí parcel při prováděných zemních pracích a úpravách tvarů rybníčků, ke kterým jsme obdrželi souhlas držitelů (Lesy, Statky) v průběhu výstavby rybníků. Restituční požadavky nebyly soudně uspokojeny, záležitost vlastnictví však není trvale dořešena. Veškerá dokumentace se nachází v archivu ČRS MO Bílovec.

Rybníky na bíloveckém panství na konci 17. století

Srovnáváme-li hustotu sítě rybníků na Moravě a ve Slezsku dnes a v minulosti, zjišťujeme, že v současné době je výskyt rybníků daleko řidší. Podobně tomu je i na Bílovecku. V r. 1696, kdy dala vrchnost pořídit nový urbář (Sar Opava - Sbírka urbářů, č. 1), skládalo se bílovecké panství z města Bílovce a poddanských vesnic Velkých Albrechtic, Radotína, Tísku, Lubojat, Bítova, Lhotky, Bravinného a Výškovic.

  • V Bílovci samotném byly tehdy 4 rybníky, jejichž velikost můžeme odhadnout pouze podle násady ryb. Na pastvině, zvané " Hutt Garten" byl velký rybník, k jehož zarybnění bylo zapotřebí 50 kop ryb (3000 ks), nedaleko od něho rybníček pro násadu asi 20 kop, pod tzv. " třemi poli" (Drey Felder) rybník pro 25 kop ryb a pod zámeckými lukami rybník pro násadu 20 kop.
  • V Lubojatech měli tehdy tři rybníky. Rozkládaly se nedaleko od sebe, na okraji velkého jedlového lesa pod tzv. Holotovým hájem. Horní rybník je nazýván "Larysch" a pojme 20 kop ryb, střední byl nejmenší jen pro 15 kop. Velikost dolního rybníka byla stejná jako horního. Dolní rybník dodával též vodu na Murckův mlýn. Dostatek ryb byl i v hraničním potoce Jamníku.
  • Nejpříhodnější podmínky pro chov ryb byly, jak se zdá, na území obce Lhotky. Tzv. Miškův (Mischker Teich) rybník s velkým rybníkem pod vesnicí potřebovaly k naplnění dohromady 60 kop ryb, třetí rybník rovněž pod vesnicí, byl na násadu 15 kop ryb a nejmenší přímo ve vesnici na 10 kop. Lhotecké rybníky však nebyly určeny k užitkovému výlovu, ale chování násady. Dostatek ryb byl i v potoce, který probíhal po hranici mezi Lhotkou a Bravanticemi.

Významné místo v hospodářství obce zaujímaly rybníky i ve Výškovicích. Mezi dubovým lesíkem a jedlovým lesem u Žebrákova táhly se až k hranici sousedního Hrabství tři malé rybníky, jeden rybníček se rozléval před můstkem na opavské zemské cestě. Pod týmž můstkem byly ještě další tři rybníčky. Bohužel, nevíme nic o velikosti těchto rybníků. Dost a dost ryb měl i potok Slatinka, protékající výškovickými lesy.

Nelze pochybovat o tom, že postupné rušení těchto rybníčků na konci 18. a 19. století mělo neblahý vliv na podnebné podmínky oblasti hlavně proto, že se tak značně zmenšila výparná plocha.

opis článku z vlastivědného zpravodaje "Bílovecko" vydaného v březnu 1958